čtvrtek 9. června 2016

Něco malého

Když jsem ukládala minulé háčkované drobnosti do krabice, zjistila jsem, že s těmito jsem vás ještě neseznámila a tak to napravuji. Mám ještě pár kovových rámečků na malé kabelky a tak jeden jsem použila na obal na brýle nebo mobil a nebo třeba na psací potřeby, či šminky. Další poklady z krabice jsou dva přívěsky na klíče a jedna záložka do knihy. Pro dnešek stačí. Teď mám rozháčkovanou dečku a protože nechci vysedávat jen u háčkování, bude to pár večerů trvat, než ji dokončím. Nicméně o nic nepřijdete, jako nenapravitelná chlubilka vám ji určitě představím. Rozkvetla první pivoňka a skončila ve vázičce.

úterý 7. června 2016

Háčkované drobnosti

Už jsem se zmínila, že se do velkých projektů nepouštím, ale pomaloučku, polehoučku si chystám menší věci, které by se mohly hodit jako dárečky a které chci vzít na předvánoční setkání Ženského klubu. Původně jsem si myslela, že vystavovat nebudu nic, jen se ráda potkám s ostatními děvčaty, ale nakonec přece jen něco málo do podzimu stihnu. Tentokrát jsou to další dva devíticentimetrové zvonečky, záložka do knihy a obal na mobil.




Cuketové placičky s parmazánem.

Mám pro vás další recept, který jsem vyzkoušela a moc jsem si pochutnala. Manžel by tam musel mít aspoň kousek salámu, aby to jedl a abych přiznala barvu, dělit jsem se nechtěla a tak to bylo bez salámu. Recept jsem našla na netu , ale znáte mě, opět jsem trochu experimentovala.

Ingredience:

1 zelená cuketa
2 středně velké brambory
1 vejce
5 dkg parmazánu
2 stroužky prolisovaného česneku
2 lžíce hl. mouky
sůl, pepř, majoránka

Cuketu a brambory nastrouhat na hrubém struhadle, posolit a nechat chvíli stát, aby se cuketa tzv. "vypotila". Slít tekutinu, kterou pustila, přistrouhat parmazán a přidat ostatní ingredience. Dobře promíchat a můžeme buď péct v troubě, na pečícím papíře, který trochu navlhčíme, nebo usmažit na pánvi jako klasické bramboráky. Já jsem zvolila druhou variantu a usmažila jsem si placičky na olivovém extra virgin oleji. Když budete péct v troubě, budou ještě dietnější. Pečené v troubě asi po 10 minutách obraťte a pečte dalších 10 minut.Měla jsem obavy, aby šly z papíru sundat a tak jsem oželela tu dietnější formu a bylo to i rychlejší. Moc jsem si pochutnala. Parmazán tomu dal šmrnc. A dopadlo to tak, jak vidíte na obrázku.


sobota 4. června 2016

Eskymo řezy

Receptů na Eskymo řezy jsou na internetu mraky. Já jsem si zvolila recept hrníčkový. Zdál se mně rychlý a taky byl. Byl upečený během chvilky. Než vykynulo těsto na jahodové knedlíky, už jsem měla hotovo. Recept jsem našla na Top receptech a můžete ho porovnat s mnou upraveným.

Měla jsem doma všechny ingredience krom zakysané smetany a nechtěla jsem pro ni hnát manžela 4 km do obchodu a tak jsem se obešla bez ní.




Těsto:
2 hrnky polohrubé mouky
1 hrnek moučkového cukru
1 hrnek mléka
1/2 hrnku oleje
2 vejce
1 prášek do pečiva
3 lžíce kakaa

Krém:
1/2 l mléka
2 kokosové pudinky
3 lžíce moučkového cukru
1/2 kostky másla
2 lžíce kokosu

Postup:
Ušlehala jsem z bílků tuhý sníh. V míse jsem utřela žloutky s cukrem a olejem, přidala mléko a mouku smíchanou s práškem do pečiva a kakaem a dobře promíchala. Nakonec jsem pozvolna vmíchala ušlehané bílky. Těsto jsem nalila na plech s pečícím papírem a upekla v troubě předehřáté na 180°C. Mezi tím jsem si připravila krém. Uvařila jsem z mléka, pudinků a cukru základ krému a do vlažného základu jsem zašlehala změklé máslo a protože se mně krém nezdál být dost kokosový, přidala jsem kokos.
Vychladlý korpus jsem potřela krémem a dala ztuhnout do chladna. Nakonec jsem dozdobila čokoládovou polevou.

čtvrtek 2. června 2016

Ze zahrady

Dnes ráno bylo azuro a tak jsem se vydala na lov s foťákem. Vyšlo z toho od všeho něco a tak s malým okomentováním vám to předkládám.

Začala jsem tou mojí největší chloubou, azalkou, kterou jsem před lety dostala od mladšího syna. Má nádhernou barvu, která pěkně koresponduje s barvou okrasných česneků v pozadí.



Jako druhý přišel na řadu klematis. Mám tři, ale tento rozkvetl jako první.




A tady už jsou orlíčky a v pozadí lupení křenu a vpravo se připletla bršlice.



Tady se zase připletla k irisu rozpínavá dobromysl. Tou bych mohla zásobovat okolí.Ale nebrblu, protože v kuchyni ji hojně používám, stejně jako třeba libeček. Jeho blahodárné účinky oceňuji právě teď, když se potřebuji odvodnit.Dobromysl, nebo-li oregáno používám do zeleninových polévek, na pizzu a taky do skleniček se sušenými rajčaty.


A tady jsou tři hortenzie, které letos hodně poškodily mrazíky a tak ani nevím, jestli některá pokvete. Napravo je nově zasazená hortenzie, která už kvetla. Tu jsem dostala od kamarádky a prorože jsem ji chtěla před mrazíky uchránit, nechala jsem ji na parapetu v obýváku a zapomněla jsem, že tam je a svítí na ní slunko. Tu pro změnu pocuchalo to přímé sluneční světlo. Zachránila jsem ji, ale toto je oblíbené místo, kde Sára hledá myši, tak manžel udělal oplocení proti jejím nájezdům. Není sice moc vzhledné, ale doufala jsem, že aspoň bude praktické. Kam se hrabeme na Sářinu vynalézavost. Oplocení překonala, nejspíš podlezla, protože kdyby přeskočila, polámala by je svojí vahou a stejně dvakrát kolem hortenzií udělala své nory. Tak už mám trvale opřenou malou motyčku, kterou pravidelně zahrabávám kořínky všech čtyřech rostlin, abych je udržela při životě. Bohyšce budu muset najít jiné místo, protože až se hortenzie rozrostou, neměla by mezi nimi šanci.




Pohled na azalku z jiného úhlu.




Na balkon jsem si letos koupila, krom převislých muškátů i surfínie. Měly být žluté a červené. Barva těch prvních je všechno, jen ne žlutá, ale i tak jsou krásné.


A na dvorečku mně dělají radost lobelky a verbena. Na květy begónií a fuchsií si musím zatím počkat.


A tady se mně oběsil můj dvorní zahradník (manžel). Nejspíš ze zoufalství nad plevelem, když po tulipánech sázel rajčata.



Tak ze zahrady je to vše. Ještě se mrkněte co jsem dnes posnídala. Včera jsem si udělala domácí "Lučinu". Tu jsem vyčetla kdysi na netu a od té doby ji dělám. Myslím, že většina z vás ji taky zkoušela. 1/2 l smetany ke šlehání, 1 velký živý jogurt, Holandský nebo Selský smíchat a dát si na cedník plátýnko a do toho tuto směs nalít. Nad nějakou vhodnou nádobou nechat překapat, nejlépe v ledničce. V nádobě zůstane syrovátka, která je osvěžující právě v horkých dnech a na plátýnku zbude domácí Lučina. A tu jsem lehce osolila a vmíchala nasekaný kopr. Snídaně zdravá a dietní.


A úplně na závěr, pohled na havěť, která roste jako z vody. Tráva už je načisto spasená. Přeji vám hezký den bez přívalů vody a krup.



pátek 27. května 2016

Vracím se pomalu, ale jistě

Pomalu, ale jistě se vracím ke své lásce, háčkování. To, co mně omezovalo je pryč. Prsty ani zápěstí nebolí a tak pomaloučku začínám s menšími projekty. Jako první jsem udělala dečku, kterou už jsem dělala před časem v jiné barvě. V galerii ji najdete pod číslem 118.
Je to čtvereček 29 x 29 cm a bude zdobit nový ubrus v jídelně. Ubrusu už zbývá našít jen krajku a až to dokončím, pochlubím se.


Jako druhou jsem uháčkovala záložku do knihy.





A když vám představím třetí projekt, budete si myslet, že jsem se zbláznila. Ještě nezačalo léto a já už straším s Vánocemi. Jenže nechci ruku přetěžovat, abych se neocitla tam, kde už jsem jednou byla, takže moje příprava na podzimní setkání Ženského klubu bude pozvolná a proto začínám brzo. A kdo za ty zvonky může? Sylva - kaktusářka, která mně poslala nějaké piny z Pinterestu. Trochu jsem si předlohy upravila, aby to vyhovovalo velikosti mého polystyrenového zvonku.




A nakonec jak u nás právě před chvílí zapršelo. Z těch mračen spadlo těchto pár kapek a dost. Je to tady jak na Sahaře.






Přeji krásný víkend všem, kdo sem zabrousí.

úterý 24. května 2016

Ke štěstí už toho moc nepotřebuji

Jak stárnu, tak zjišťuji, že ke štěstí toho potřebuji čímdál míň. Trochu toho zdraví, klidnou domácnost, zdravé děti a vnoučata a pak taky trochu té drobotiny na dvorku. Zdraví už není to, co to bývalo, ale žiju a nějak se s tím poperu a doma je občas i klid.Mrkající Děti jsou už sice taky v letech, ale relativně zdravé a vnoučata jsou na prahu svého dospělého života a zdraví jim zatím slouží. Tak proč nebýt šťastná a spokojená.

Drobotina na dvoře mně taky dělá radost. Nedávno jsme si přivezli šest třítýdenních housat a minulou sobotu manžel přivezl sedm káčat - mulardů. Nevím proč sedm, když jsme byli domluvení na šesti, ale pravil, " co kdyby jedno nepřežilo". Chlapská logika. Smějící se

Nejdřív jsem měla obavy, že když budou housata už starší než káčata nebudou se umět ve společné ubytovně porovnat, ale překvapily. Káčata se přimkla k housatům jako ke starším sourozencům a drží spolu basu. Kam housata, tam káčata a dokonce se housata naučila chodit spávat spolu s káčaty. Dokud byla housata sama, chodila spávat hodně pozdě, klidně kolem desáté a to je manžel musel zahánět. Teď jdou na kutě spolu s káčaty ještě za světla a dobrovolně. Žijí v krásné symbioze.







Tráva ve výběhu pod jejich zobáčky mizí rychlostí nezměrnou a k tomu tady neprší, takže nestačí dorůstat. Brzy jim budeme muset trávu servírovat nasečenou.

Na závěr verbena, která září svojí červení a přitahuje můj zrak kdykoliv vlezu na dvorek.



Děkuji za návštěvu a trpělivost a užívejte si konečně teplých jarních dnů.

Rybíz jako brusinky

 Odkaz na brusinky z rybízu jsem měla v článku z dřívějších let ale ten zmizel, tak jsem letos musela hledat další. Našla jsem dva a každý b...