Pohled z koňského hřbetu

O blahodárném působení jízdy na koni na lidský organizmus jsem se již zmiňovala v minulém článku. Ovšem nenapsala jsem jaký blahodárný vliv to mělo na moje vnoučata. Fotografie už jsou nějaký ten pátek staré ale počítám, že o letošních prázdninách nějaká přibude. O prázdninách u nás bývají vnoučata, protože není možné pro ně zajistit program na celé dva měsíce. Chvíli jsou s rodiči, potom nějaký kroužek, který celoročně navštěvují uspořádá týden soustředění o prázdninách a co potom? Tak nezbývá, než pobyt u prarodičů. Já to vítám, protože jako správná kvočna mám ráda všechna svoje kuřata pohromadě. Jen je potřeba zajistit nějaký program aby se tady nenudili. Několikrát jsme zvolili návštěvu koňské farmy a musím říct, že to bylo vždy báječně strávené odpoledne. Malým "koňákům" se to moc líbilo a nejraději by si odvezli některého koníka domů.

Nemáme na to bohužel podmínky a ani pochopení ze strany dědečka. Pokud jde o mně, já bych byla pro. Splnila bych si svůj dětský sen ale dědeček i přes to, že jsme ho s Katkou dotlačily k tomu, aby sedl na jednoho koně se nedá obměkčit. Sice se mu jízda moc líbila a potvrdil to co říkají odborníci, že se mu pohla snad každá kůstka v těle, ale kůň doma prostě nebude.

I když děti jedním hlasem slibovaly, že budou jezdit každý víkend a budou se o koníka starat a o prázdninách budou sušit seno, dědeček na jejich sliby nenaletěl. Škoda, budu si svůj sen muset splnit až v příštím životě.

Ale o letošních prázdninách si návštěvu určitě několikrát zopakujeme. Já se na to těším možná víc než ta naše vnoučata. Ale pozor, já jsem ještě na koni neseděla. Jednak už nemám odvahu, to za prvé, za druhé kůň by musel nést nežádoucí zátěž v případě mé osoby a to bych mu nepřála a za třetí zlomeniny v mém věku už také nejsou žádoucí. Takže opravdu já na koni, až v tom dalším životě. ;o)