Takový malý obchůdek

Brněnská čtvrt Husovice měla ještě v padesátých letech minulého století takovou malou kuriozitu. Maličký obchůdek o rozměrech možná 2x3m. Obchůdek byl v domě, který svým průčelím nahlížel do křižovatky ulic Vranovská - Jugoslávská a majitelem tohoto obchůdku byl pan Pařík. Vlastnil ho ještě dávno před II. světovou válkou. Pamatuje si ho i můj o devatenáct let starší bratr. V jeho obchodě se našlo všechno na co si jen vzpomenete a co jen trochu zavánělo papírem. Kolem tří stěn byly regály naplněné vším možným. Regály zabíraly větší část prostoru, takže před pultem byl prostor tak asi necelý metr. Tentýž prostor měl pan Pařík za pultem. On to byl takový malý, drobný človíček,v černém klotovém plášti, který ani větší obchod nepotřeboval. Jako dítě jsem tam moc ráda chodila. Prodával mimo veškerých papírnických a školních potřeb, krepového papíru, škrabošek a masek na maškarní bály a malovaných papírových andělíčků na perníky také něco, co z jeho obchodu dělalo tajemný prostor. Jako dítě mně atmosféra tohoto obchůdku uchvacovala. Nejčastěji jsem tam chodila pro kočku v pytli. To byla malá rulička tvrdšího papíru, omotaná ještě hedvábným papírem, který zajišťoval, že obsah ruličky nevypadl. Uvnitř totiž bylo překvapení. Prstýnek, korálky, píšťalka nebo nějaká jiná drobnost. A to vše za jednu korunu. Nešlo jen o to, co tam dítě našlo, ale o to napětí, když se štěstíčko vybíralo z krabice a následně rozbalovalo. Prostě to byl takový obchůdek s duší. Jako dítě jsem nevnímala, za jakých okolností byl obchůdek najednou uzavřen. Jestli to bylo z důvodu, že pan Pařík už byl starý, nebo nemocný a nebo mu jen jeho živnost znárodnili. Nevím. Ale každopádně s obchůdkem zmizelo i to kouzlo. Dům se stal rázem obyčejným domem, jakých bylo na tisíc. Stejně bylo zajímavé, že se pan Pařík uživil se svým malým krámkem, když na druhé straně ulice byla velká moderní prodejna NARPA. To byla silná konkurence, ale bohužel, už neměla to tajemné kouzlo...