Drátovat,flikovat, hrnce spravovat

U Vlasty jsem viděla krásnou kombinaci barev lobelky a surfínie. Už jsem nedoufala, že v zahradnictví ještě budou mít obojí. Dala jsem manželovi úkol a on jej splnil. Včera přivezl kytičky a já jsem je zasadila do starého keramického kastólu. Je po mamince a protože je po celém dnu prasklý, je sdrátovaný. Mladší ročníky už si to nepamatují, ale dřív jezdili ze Slovenska dráteníci a to byl pro nás, děti vždycky zážitek . V přízemí domu dotyčný řemeslník volal: "drátovat, flikovat, hrnce spravovat"! Všechny děti z domu se seběhly a hospodyňky nosily na opravu hrnce a keramické nádobí. Během krátké doby odcházely s hrnci, které se daly opět používat. To byla doba, kdy se nic nevyhazovalo. Ani roztrhané ponožky nebo prádlo. Vše se zašívalo. Ale o tom bych mohla psát dlouho a vydalo by to na nejeden článek. Možná se k tomu někdy vrátím. Chtěla jsem napsat o tom, že z nostalgie jsem hrnec uchovávala od maminčiné smrti. A protože tím sdrátováním získal na zajímavosti, zasadila jsem do něj obě kytičky. Nemám je tak pěkné jako Vlasta, jsou trochu vyčouhlé, ale ony se spraví, když o ně začnu pečovat.

Nejdříve ten hrnec.

Dnes jsem taky dostala kytičku od sousedky. Je to růžová balzamína. Jsem zvědavá jak ji udržím při životě. Občas se mně podaří zapomenout na zalívání.

A ještě jedna maličkost. náš papoušek je na letním bytě. Zdá se, že je spokojený. Klec jsem zavěsila na dvorku a protože hned za plotem stepují slepice, začal napodobovat jejich kdákání. Snad kvůli tomu nepřestane zpívat. Je to totiž papoušek zpěvavý, ne kdákavý.