Velikonoční tradice

Tradice velikonoční pomlázky

Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. První zmínka o ní pochází ze 14.století. O velikonočním pondělí se prý šlehali manželé a milenci. Ospalci a lenivci se časně z rána házeli do vody nebo se alespoň vodou polévali, aby se probrali.

Co si můžeme pod pojmem velikonoční pomlázka představit?

Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je také nazývána výslužka z koledování. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků se vplétala barevná stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse, se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní pomlázky.

Význam velikonoční pomlázky.

O Velikonočním pondělí vstávali chlapci, muži a děti časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost, mládí a zdraví. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře. Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě.

Legenda o malování vajec

Při svém putování po světě jednou přišel Ježíš se svatým Petrem do statku, kde poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.

Symbol vejce

Vejce je symbolem nového života (už od pohanských dob); plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení (protože obsahuje zárodek života); životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, návratu jara; bezpečí (díky skořápce) a zárodečného chaosu, ze kterého vznikl svět. Vejce se také přirovnává k hrobu, který skrývá život (symbolické spojení s Ježíšovým zmrtvýchvstáním).

.Velikonoční beránek

Symbol beránka byl velmi rozšířený už za doby pohanů, a to především v celém Středomoří, ovládaném po tisíciletí pastevci. U židů pak byly ovce symbolem Izraelity jako člena "Božího stáda", o něž se stará jejich pastýř - židovský Bůh. Židé také beránka zabíjeli na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví. V křesťanství beránek symbolizuje památku Krista, "Beránka Božího", který byl právě jako nevinný, čistý a poslušný beránek obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti. Beránek jako obřadní pokrm je znám už od středověku. Nevíme však, zda se jedlo přímo beránčí maso, které si jen málokdo mohl dovolit, nebo jen pečivo v podobě beránka.

K Velikonocům patří také koledy

Panimámo zlatičká, darujte nám vajíčka,

nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička do

horního rybníčka a z rybníčka do louže, kdo

jí odtud pomůže?

Hody,hody,zdravíčko,

dejte klukům vajíčko.

Na pomlázku mašli,

že k vám cestu našli.

Malované vajíčko, na něm malé srdíčko.

Komu to vajíčko daruji, toho já upřímně miluji.

Komu to vajíčko dám, toho já ráda mám.

Kdo ho zdobil, ten má rád. Kdo ho dostal, ten

je rád, za vajíčko malované z velké lásky darované.

Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku,

všechny holky, které znám, navštívím a

vymrskám, než mi dají vajíčko, vyplatím je

maličko.

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,

nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička

vám snese jiný, za kamny v koutku, na

vrbovým proutku, proutek se ohýbá, vajíčko

kolíbá, proutek se zláme, slepička z něj

spadne. Vajíčko se odkoulí do strejčkovy

stodoly, vajíčko křáp, slepička kdák,

panímámo, máte mi ho dát !

Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody, nesl košík vajíček.

Potkala mě koroptvička, chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka a já říkal: Ne, ne, ne.

Na remízku mezi poli, mám já strýčka

králíčka, tomu nosím každým rokem, malovaná

vajíčka.