Svítání

Dobré ráno všem, kteří sem dnes zabrousí hned poránu. Včera bych tohle nevyfotila, protože bylo zataženo a mlha. Dnes, ač je sv. Martina a ten by správně, podle pranostik měl přijet na bílém koni, tomu nic nenasvědčuje. Když jsem fotila bylo sice čerstvo, ale jasno a na východě to vypadá tak, že bude i slunečno. Tohle je foceno hned po sedmé hodině ranní.

Náš krasavec , zatím lidumil vyvedl svůj harém do zahrady. Chvíli jsem ho pozorovala, abych zjistila jak to s ním je. Jestli se nám z něho nevyklube opět kohout zabiják. Zatím to vypadá, že ne, zdálo se, že jsem mu úplně lhostejná. Ale bude to pro změnu asi sobec. Místo aby svolával slepice, když něco najde, naopak , když najdou něco ony, cpe se jak nevázaný a slípky rozhání. Je nějakej divnej. To ten předchozí byl sice agresor na vše lidské, ale slípky k zobání svolával.

Kohout má moc pěkné zbarvení a k těm našim slepicím se hodí. Když teď píšu o tom našem kohoutovi, musím zmínit jednu příhodu ze sousedství, která mě vytanula na mysl. Naše dvě sousedky měly každá hejno slepic a ke každému hejnu také kohouta. Jedny slepice chodily volně po dědině a ty druhé byly za plotem, ale měly takový malý průlez, aby eventuelně, když se jim zachce, mohly taky na dědinu. Sousedka těch prvních slepic vynesla před dům nějaké zbytky a těm svým slípkám je nasypala do krmítka. Jen se za ní zavřely dveře kohout druhé sousedky vyběhl průlezem ke krmítku se zbytky a už držel v zobáku kus brambory a mazal přes silnici zase průlezem ke svým slepicím a tam bramboru upustil. Hned zase mazal zpátky a ukradl další kus něčeho z krmítka cizích slepic. To se ještě několikrát opakovalo, tak dlouho, než bylo krmítko prázdné. Zajímavé bylo to, že ten druhý kohout neprotestoval, jen udiveně zíral. Ostatně stejně jako já, která jsem to pobaveně pozorovala. Dnes, kdy naší obcí projíždějí houfy cyklistů, by slepice takhle volně pobíhat nemohly. To by byla pěkná kalamita. Ze slípek by lítalo peří a kdo ví, co by lítalo z cyklistů.