Perníčky

Nevím jestli víte, že snahy o uchování tradice pečení perníku nejsou jen záležitostí několika posledních desetiletí? Už v roce 1933 uspořádali včelaři v Bernarticích na Novojičínsku kurs medového pečení. U nás doma se perníčky nikdy nepekly. Moje maminka na to moc nebyla a ani vánoční cukroví neměla nic moc. Chtěla to mít rychle za sebou a tak dělala pracky, vanilkové rohlíčky a linecké slepované. Občas zázvorky. Cukrovi s krémem se u nás nedělalo vůbec. Když jsem začala sama hospodařit, začala jsem dělat i mnoho jiného cukroví, na které jsem dostala recepty od kamarádek a taky od maminky jednoho kolegy, která byla vynikající kuchařkou. Perníčky už peču dlouho a to nejen na Vánoce ale i o Velikonocích. Vnoučata je milují a tak nesmí na stole chybět. Se zdobením to sice není žádná sláva, ale už mám přece jen jistější ruku než v začátcích pečení a tak se na to dá i trochu dívat.

A teď přidám ještě již včera zmiňované vchodové dveře ozdobené trochu jinak, než adventním věncem, který mívám na dveřích každý rok. Inspirovala jsem se v časopisu Kreativ, který už několik let odebírám. Trochu jsem se u toho vyvztekala, ale nakonec se zadařilo. Posuďte sami, jestli vám to připomíná vánoční stromeček. Ještě tam chybí jmelí, ale to přidám hned, jak ho kamarádi přinesou z lesa.