Krtek kamarád

Dnes jsem chvíli brouzdala po vašich stránkách a u Lucky jsem narazila na článek o tom, jak krtek kousnul tetu do prstu. Vybavila se mi jedna příhoda, která se odehrála před pár lety u nás v zahradě.

O krtkovi se traduje, že kolem poledne vyléza ze svého bytu ven. Nevím jestli je to pravda a ani si nepamatuji kolik bylo hodin, když se můj muž proháněl s motyčkou záhonem mrkve.Okopával a plel a já jsem se motala kolem svých květinek. Vtom jsem koutkem oka zahlédla nějaký pohyb. Myslela jsem, že je to myška ale ne, byl to krtek v krásném černém kožíšku. Není tak rychlý jako myš a tak jsem na manžela zavolala ať sem jde s tou motyčkou a konečně toho vetřelce co nám podrývá záhony zlikviduje. Vím, že teď vám nepřipadám jako milovník zvířátek a možná to budete odsuzovat, jenže když se pinožíte v zahradě a krtek vám každou vaši práci  přehodnotí, tak už se nedíváte doleva doprava. Jenže můj muž, když milého krtka uviděl bylo mu líto ho tou motyčkou praštit a tak si zašel pro lopatu a jako správný ochránce zvířat přenesl krtka na druhou stranu přes silnici v bláhové víře, že teď bude rýt jinde. Druhý den ráno, zatím, co já jsem šla připravit snídani manžel si poležel v posteli. Byla totiž neděle. Než se uvařila voda na kávu, hodila jsem pohled z okna do zahrádky. Byl krásný den a můj pohled z modré oblohy ozářené sluncem sklouzl na záhon mrkve. Nevěřila jsem vlastním očím. Zemina pod krásně vyřádkovanou mrkví se hýbala. Dole u kořínků mrkve si zřejmě kutak autostrádu nejspíš ten náš přenesený krtek. Zavolala jsem na manžela, ať se jde podívat, že jeho kamarád mu přerývá zahrádku. Myslela jsem, že manžela raní mrtvice. Kdyby mohl vrátit čas, jistě by krtka zanesl přinejmenším do lesa. Jenže ten už mu druhou šanci nedal. Od té doby jsme ho neviděli, ale hromádky jsou všude kam se podíváte.