Senioři

"Senioři".

To slovo nemám ráda. Připadá mi, že když se řekne : to je senior, jako by se ten dotyčný stavěl na vedlejší kolej. Už nemá co dávat, je odepsaný, nemá co říct a jaksi už se s nim nepočítá. V dnešní uspěchané době, jakoby to platilo ještě o něco víc, než dřív. S tím se stále nedovedu vyrovnat. Ocitla jsem se zřejmě také ve věku, kdy se moje já spojuje s tímto hrozným slovem. Jenže já si tak nepřipadám a ještě dlouho připadat nebudu. Pokud to dovolí můj zdravotní stav, rozhodně se nevzdám svých zálib a koníčků, které mám ráda a kterým se chci ještě dlouho věnovat. Jedním z nich je tahle kouzelná bedýnka, ke které usedám každý den, abych zjistila co je kde nového a abych něco sama stvořila. Nejsem sama, mezi starší generací, ( to je lepší než senioři ) která usedá k PC a kamarádí se s ním. O tom jsem se přesvědčila, když jsem zakládala svoje první webové stránky. Prostřednictvím nich jsem získala společnost stejně nebo podobně naladěných lidiček, mezi nimiž se cítím dobře a v jejichž společnosti se věkový rozdíl jaksi stírá. Jako by nebyl. Setkávám se na nich se školáky, stejně jako s maminkami na mateřské dovolené nebo se stejně odrostlými dorostenkami, jako jsem já. Je mi s nimi prostě fajn a nepřipadám si vůbec stará, natož zralá pro označení tím strašným slovem "seniorka". To slovo bych zakázala používat a nebo až tak od sta let výše. Souhlasíte?