pondělí 29. října 2007

Vzpomínka na tetičku

Neni to tak dlouho, co jsem si vzpomněla na moji tetu Jiřinu. Mimochodem, vzpomínám na ni dost často. Byla to starší sestra mé maminky a protože byla v invalidním důchodu , měla spoustu času. A tak když jsem onemocněla, teta vždy ochotně přijela a hlídala mě. Vzpomínám si na její historky z dětství, které jsem hltala a bavila se jimi. Co ta se jako dítě navyváděla! Když jsem si léčila nějakou angínu, hrávala se mnou žolíky, které jsem hrála hrozně ráda už od malička. Teta byla úžasná a já jsem ji milovala. Vždycky jsem se těšila na jídla, která vařila. Třeba na její čočkovou polévku a švestkové knedlíky z odpalovaného těsta. Na té švestce bylo tak tenoučké těsto, že modrá švestka přes ně prosvítala.Obdivovala jsem, jak ručně krájela tenoučké nudle do polévky a jak při tom byla zručná, nikdy se neřízla.Naučila mě také štupovat ponožky, plést i háčkovat. Na rozdíl od mé maminky, která na to neměla čas, protože chodila do práce. A jak sama říkala, "na ruční práce mě neužiješ, já nemám ten správný sitzfleisch" (maso k sezení). Ještě že jsem měla tu tetičku.Díky ní se dnes můžu bavit háčkováním a dalšími ručními pracemi.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.

Vejce od šťastných slepic.

 Krátce po "sametové revoluci" jsme s kamarády vyrazili do rakouských Alp. Mimo obdivovaných  krás přírody jsem zaznamenala na plo...