Vzpomínka na tetičku

Neni to tak dlouho, co jsem si vzpomněla na moji tetu Jiřinu. Mimochodem, vzpomínám na ni dost často. Byla to starší sestra mé maminky a protože byla v invalidním důchodu , měla spoustu času. A tak když jsem onemocněla, teta vždy ochotně přijela a hlídala mě. Vzpomínám si na její historky z dětství, které jsem hltala a bavila se jimi. Co ta se jako dítě navyváděla! Když jsem si léčila nějakou angínu, hrávala se mnou žolíky, které jsem hrála hrozně ráda už od malička. Teta byla úžasná a já jsem ji milovala. Vždycky jsem se těšila na jídla, která vařila. Třeba na její čočkovou polévku a švestkové knedlíky z odpalovaného těsta. Na té švestce bylo tak tenoučké těsto, že modrá švestka přes ně prosvítala.Obdivovala jsem, jak ručně krájela tenoučké nudle do polévky a jak při tom byla zručná, nikdy se neřízla.Naučila mě také štupovat ponožky, plést i háčkovat. Na rozdíl od mé maminky, která na to neměla čas, protože chodila do práce. A jak sama říkala, "na ruční práce mě neužiješ, já nemám ten správný sitzfleisch" (maso k sezení). Ještě že jsem měla tu tetičku.Díky ní se dnes můžu bavit háčkováním a dalšími ručními pracemi.