A je to tady...

Ptáte se co je tady? Období zavařování, vaření marmelád a podobných nesmyslů. Nemám to ráda, protože je s tím hodně práce a většinou ovoce dozraje přesně v tu dobu, kdy se to nejmíň hodí. A aby se to nepletlo, tak do toho vnese chaos ještě manžel, který do toho koupí pytel okurek. Prý, co kdyby nám žádné nenarostly. Takže, včera jsem zavařovala 20 kg okurek a dnes třešně. Těch bylo naštěstí jen devět sklenic, ale opět nevhod. Ovšem, nezavařte třešně, které vám

samy vyrostou na stromě a v marketu stojí kilo 90,-Kč. Zítra očekávám návštěvu o šesti a možná i více hostech a do vší přípravy přijde ta hrůza se zavařováním. A to jsem ještě slíbila napéct medovníčky, kterých byly dvě krabice a celkem čítaly 120 kusů. Tlačil mě čas, protože jejich předání bylo termínované. Tak si asi umíte představit, v jakém kalupu jsem všechno dělala. Teď jsem totálně vyšťavená a horko, těžko ze sebe ždímám tento článek. Tak už jen obrázky.

Celkem 34 sklenic okurek.

Třešně natrhal manžel a přinesl mi je i s touto zelenou potvůrkou. Nevím co je zač, ale byla ve vodě tak bezmocná, že jsem si ji mohla v klidu vyfotit, než ji manžel vylovil a vynesl do zahrady.

Medovníčky jsem slepovala celé půldne.

Zlatým hřebem dne, který mně spravil náladu, byla kytička levandule ze švagrovy zahrádky, kterou jsem dala na blog minule. Za tu jsem vděčná, protože jediný keříček levandule, který mám v mé zahrádce vydal jen tři slaboučké květy. Budu ji muset přesadit na nějaké vhodnější místo. A tím dnes končím, odpadám a rovnou do postele.