O rok starší...

Myslím, že slavit narozeniny v tomto věku není nic, s čím by se člověk měl chlubit a proto jsem se ani nezmiňovala. Nicméně jsem pro své nejbližší uspořádala oběd, nachystala odpolední pohoštění , poseděli jsme, poklábosili, probrali kde co a rozešli jsme se s tím, že se brzo opět sejdeme na nějakých dalších narozeninách. To je na těch oslavách jediné pozitivní, protože jak stárneme, potkáváme se stále častěji na pohřbech. Možná vám to přijde morbidní, že se o tom zmiňuji po oslavě narozenin, ale je to realita. Proto každé setkání rodiných příslušníků při takové příjemné příležitosti, jako jsou narozeniny, je dobré zorganizovat. A teď, co jsem připravila . Nic zvláštního, pečená kuřecí stehna s novými bramborami a okurkový salát. Ke kávě jsme měli pohádku a indiánky, které jsem jedla naposledy jako dítě. Ty koupil švagr, protože jsem se obávala, že už nestihnu nic upéct. Slavili jsme společné narozeniny a tak se chtěl taky nějak podílet. Na obrázku už je jen torzo toho, co přivezl.

Nakonec se mně podařilo udělat tiramisu, které se muselo nechat zaležet, takže to jsme rozkrajovali až dnes. To by nebylo taky nic mimořádného a nezmiňovala bych se o tom, kdybych nepoužila naši dobrou známou, domácí Lučinu. Tu jsem si udělala den dopředu ze dvou Choceňských bílých jogurtů a 1/2 l 20% smetany z naší blízké mlékárny. Do hotové Lučiny jsem přidala cukr podle chuti a jednu zakysanou smetanu. Ručním šlehačem jsem to dobře promíchala a přidala spařenou rozpustnou kávu a cvrkla jsem dotoho ještě trochu rumu. Krém, který z toho pokusu vznikl, byl lahodný a tak krásně hlaďoučký a našlehaný, že jsem byla mile překvapená. No a potom jsem do dortové formy naskládala piškoty a promazala krémem, kterým jsem nemusela šetřit. Bylo ho hodně. Povrch hotového dortu jsem posypala kakaem a bylo hotovo. Ten postup všechny dobře znáte, ale krém pro tiramisu počesku, vřele doporučuji.

A teď dárky, které jsem dostala.

A ještě pohled do zahrady, jak ho neznáte.