Letmý pohled do zahrádky

Dnes vás zavedu jenom na skok do zahrady, protože rozkvetly moje mini popínavé růžičky, které jsem si před lety koupila. Na zimu je zahrabáváme i s květináčem do hlíny a na jaře jdou opět do květináče s novou zeminou. Letos na ně nezbyl závěsný květináč, ale na příští rok si koupím nový. Ony si ho zaslouží.

Toto je moje úplně první popínavá růže, kterou jsem dostala od švagrové Helenky. Málem jsem o ni přišla. Jeden rok chytila jakousi chorobu a byla tak špatná, že jsem si nedělala naděje, že se ještě vzpamatuje. A vida, vzpamatovala se. Příroda je mocná čarodějka.

A teď pár dalších krásek, které už nejsou tak atraktivní jako růže, ale jsou stejně milé.

Znáte někdo název této kytičky?

Letos zatím nekvete ani jedna fuchsie a podobně opožděné jsou i mé begónie. Ta jediná co kvete, je letos zakoupená a už měla poupata.

Zato muškátům, těm se letos daří. Na parapetech jsou všechny, které jsem si letos namnožila. Až na ten bílý, ten jsem dostala od manžela.

Na balkoně a na parapetu u kuchyně krásně kvetou převislé muškáty, a jako blázen roste glechoma.

Jediná lilie, kterou mám pochází až ze Slovenska. Poslal mi ji Marco, za což mu děkuji. Poslal jich víc, ale vyrostla jen tato jediná. Tak nevím, kdo má na ty moje lilie zálusk. Už jednou mi tmavě oranžovou něco sežralo. Podezřívala jsem Sáru, že cibule vyhrabala a někam odnesla, ale tentokrát si myslím, že v tom jedou myši.

O tyto zvonky se starají ptáčci. Ty nikdo nesází a vždy se někde objeví. Podobně je to s diviznou.

Černooká Zuzana je novinka v mé zahrádce.

Gazánie kupuji každý rok. Jsou to velmi vděčné, nenáročné kytičky, které milují sluníčko. Bez něho se jejich květy nerozvinou.

Doufám, že jsem vás mými obrázky příliš nezahltila, nebo dokonce neunudila.