Možná poslední

Možná je to poslední nahlédnutí do rozkvetlé zahrady. Zdá se, že podzim ťuká na dveře. Zatím nesměle, ale v našich končinách to nemusí trvat dlouho a zabuší rázně. Už tak se letošní léto drží zuby nehty. Na Marianu se u nás drží pouť. Tentokrát připadla na právě uplynulou neděli. Nepamatuji si už dlouho takové počasí, jak bylo o té letošní. Téměř vždy bývá chladno a dost často prší. Už to vypadalo tak, že letos už nic fotit nebudu. Přišla jsem o svůj Olympus, ale vnučce se mě zželelo a poskytla mě svůj fotoaparát, protože má nový a ten starý by ležel nevyužitý. Tak mám zase čím fotit. Zatím se s tajemstvím ovládání Pentaxu seznamuji, ale něco jsme včera vyfotili a tak je to tady. Nejdříve zahrada a potom kolotoč.

Pohled do zahrady pozdního léta uzavírá Yorga. Další dvě fotografie jsou z pouťových atrakcí.Naše vnoučata se na kolotoče vypravila s rodiči. Odjeli po obědě a vrátili se asi za hodinku. Protože jsme malá obec, patříme pod farnost obce střediskové a tak veškeré atrakce jsou tam. Vidíte, dříve se chodilo s procesím na poutě pěšky a mnohdy i desítky kilometrů. Do sousední obce, kde se pouť konala jsou to asi čtyři kilometry, ale těžko by někdo z vnoučat chtěl jít pěšky. Po návratu nikdo z nich neoplýval zvláštním nadšením, takže buď už odrostli podobným zábavám, nebo to za moc nestálo. Důležité ale je, že počasí se vydařilo a zase jsme se jednou všichni sešli u stolu a to mám, jako správná kvočna ráda.